CESTA ZA SNEM

Máte také své sny? Co jste si přáli, když jste byli malí nebo když vám bylo třeba dvacet?

Někdy sama sobě nerozumím, natož, aby pak někdo rozuměl mě :-) Ale jedno vím jistě.

Když jsme byla malá, běhala jsem všude možně po kopcích na Valašsku. Tady vyrostli moji rodiče, prarodiče, trávila jsem v kopcích veškeré své dětské prázdniny. V takových těch klasických valašských dřevěnicích, s dobytkem, poli, hospodářstvím. Mě to vždycky moc bavilo, hlavně teda běhat po těch loukách, lesích, mezích a kopcích.

Někdy ve dvaceti mě zaujaly knihy o Himalájích, o horských vesnicích, lidech. No, osud mě zavál trošku jinam, kde se lidem o horách může jen zdát. A mě bylo tak nějak po horách smutno. Až přišel čas se do hor vrátit.

Mám tak nějak prochozeny hory po Česku, Slovensku, něco málo v Polsku, Rakousku. Byly holt jiné povinnosti.

Uteklo 30 let, děti jsou dospělé a myšlenky a sny zůstaly stejné. Stále se ráda dívám na filmy a dokumenty o Himalájích, ráda poslouchám a sleduji příběhy lidí, co tam byli. 

Můj sen, podívat se pod vrcholky těch nejvyšších hor na světě, mě neopustil. A tady se začíná psát můj příběh ...

20.12.2024 mi píše kamarádka Lenka (bývalá spolužačka ze školy): "Ahoj Hani, nechceš jet v létě do Ladakhu?"

A je to tady! Přijmout tuto výzvu? Je to můj sen! A my tady na tom světě přece jsme, aby jsme žili své sny! Ne?

Také naskakují v myšlenkách první obavy ... zvládnu to? Budeme se pohybovat až do výšky 5000 m n. m.

21.12.2024 Někde se začít musí a tak vyrážíme na kopec, co tu máme u Rožnova nejvyšší, na bájnou horu Radhošť. Máme ji hezky nad domem, jen si obout boty, vzít si něco na sebe, hůlky nesmí chybět a jde se. Boty zrovna včera dorazily, tak si myslím, že mají hezkou premiéru a jsou součástí nového příběhu. Sníh mám od mala ráda, vyrostla jsem na něm a na zimy v dětství mám krásné vzpomínky. Počasí se neustále mění, jak tady bývá zvykem, ale to nás nerozhodí, jsme na změny na tomto hřebeni zvyklí. První den přípravy proběhl na výbornou, těším se na další.