Oblast působení

BESKYDY - VALAŠSKO

BESKYDY

Hory a lesy, krásná příroda a spousta aktivit a nápadů pro celý rok - to jsou hlavní důvody, proč se jezdí k nám do Beskyd. Vydejte se kolem sochy boha Radegasta na bájnou horu Radhošť, v podhůří pak navštívíme Rožnov a další malebné obce tohoto kraje.

Valašsko

Zalesněné horské hřbety a hluboká údolí, zelené stráně a staré roubené chalupy, lidové tradice a taky báječná kuchyně, takové je Valašsko, jak je máte rádi. Patří k němu část Beskyd, Vsetínské vrchy, Soláň a hřeben Javorníků s nádhernými výhledy, dřevěné kostely, rozhledny a jeden známý skanzen. 

Rožnov pod Radhoštěm 

město plné historie a přírody

Moderní město je obklopeno nádhernou přírodou Beskyd. Leží na úpatí památné hory Radhošť, ke které vedou značené turistické trasy. Z centra města je jen kousek na sluncem prozářené louky a stráně, které voní jalovcem a borůvčím. Typickou valašskou přírodu využívá i Valašské muzeum v přírodě, které je tvořeno souborem dřevěných lidových staveb. V prostředí městského parku můžete navštívit Dřevěné městečko a na přilehlé stráni vás okouzlí Valašská dědina a Mlýnská dolina. Na políčkách Valašské dědiny se pěstují tradiční plodiny, obyvatelé chovají drůbež a dobytek. Můžete si prohlédnout i technické vodní stavby, mlýn, pilu a hamr, které jsou v provozu. Centrum města láká k zastavení. Na Masarykově náměstí naleznete jedny z nejstarších památek města - především barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriana.

Celé město a okolí si můžete prohlédnout z Jurkovičovy rozhledny, ke které se dostanete krátkou vycházkou z parkoviště Valašského muzea po zelené turistické značce. Byla nově postavena v roce 2012 podle původních více než sto let starých nákresů Dušana Sáma Jurkoviče. Tento architekt z první poloviny 20. století zanechal výraznou stopu v regionu. K nejvíce navštěvovaným lokalitám v okolí Rožnova pod Radhoštěm patří Pustevny a hora Radhošť. Od nultého kilometru v Rožnově vedou do těchto míst značené turistické trasy. Na Pustevnách stojí dřevěné secesní stavby, které slouží jako restaurace a hotel. Postaveny byly koncem 19. století. Na vrcholu Radhoště se nachází kamenná kaple s dřevěnou zvonicí, kterou obyvatelé Valašska vybudovali v 19. století. Zasvěcena je svatému Cyrilu a Metodějovi. Turistické trasy vedou z Rožnova také na kopec Soláň, který byl v minulosti centrem valašských malířů.

Po další trase, která vede po hřebenu Veřovických vrchů, lze dojít k chatě na kopci Velký Javorník.

Naučná stezka Hradisko

Kulturně-historicko-přírodovědně zaměřená naučná stezka má 9 zastavení. Procházka trvá přibližně 2hodiny. Trasa naučné stezky se nachází na území města Rožnova pod Radhoštěm. Prochází historicky a přírodně významným územím chráněné krajinné oblasti Beskydy.
Celá trasa je značena symbolem pro naučné stezky, tj. bílým čtvercem se zeleným pruhem.
Skromné pozůstatky zříceniny kdysi mohutného hradu na výrazném kopci zvaném Hradisko, zvedajícím se nad levým břehem řeky Bečvy u Rožnova pod Radhoštěm.
Hrad Rožnov byl postaven v 2. polovině 14. století. Pro jeho stavbu bylo vybráno vhodné místo na vrchu Hradisko (522 m n. m.). Hrad byl od 14. do 17. století několikrát rozšiřován. První zmínka o hradu byla objevena v listině Voka z Kravař, později byl v majetku pánů z Cimburka a na konci 15. století pánů z Pezinku. V roce 1505 jej získali Kunštátové a roku 1526 Jaroslav ze Šelenberka. V roce 1535 získal hrad Jan z Pernštejna, ale již v roce 1539 byl z příkazu krále Ferdinanda I. obsazen a pobořen, neboť se na něm usídlila loupeživá tlupa. Později byl hrad provizorně opraven a ještě v roce 1660 sloužil panským úředníkům. Na konci 17. století byl opuštěn úplně. Zkázu hradu dokonali sami obyvatelé Rožnova. Ve druhé polovině 19. století dostali povolení obecního úřadu zbytky hradu rozebrat pro stavby svých obydlí "aby také nějak té památky oučastní byli". 

Hora Radhošť - tajemná hora s pohanskou minulostí

Pověstmi opředená bájná hora Radhošť (1129 m n. m.) se nachází nedaleko Pusteven v Moravskoslezských Beskydech a tvoří nejzápadnější vrchol Radhošťské hornatiny. Nabízí krásné výhledy na celé Beskydy, Valašsko, Jeseníky - Praděd, Malou a Velkou Fatru.

Hora Radhošť bývá tradičně spojována s uctíváním pohanského boha večerní oblohy, ohňů a světel hvězd Radegasta. Podle legendy nechali jeho modlu na vrcholu hory zbořit soluňští misionáři Konstantin a Metoděj, kteří po svém příchodu na Velkou Moravu v šedesátých letech 9. století údajně na Radhošť zavítali.
Kdo ale vystoupí na tuto starobylou horu, často vůbec netuší, že je pod povrchem protkána hustou sítí podzemních chodeb, které podle pověstí ukrývají Radegastovu svatyni a zbojnické poklady. První písemné zmínky o využívání radhošťských jeskyní člověkem jsou z 15. století. Nejčastěji se mluví o třech vstupech do podzemí - Radochově studni, Cyrilce a Volařce. Situaci komplikují další četné vchody, místním nářečím zvané "ďúry", na které je možno narazit na mnoha místech. Dříve je využívali hlavně pastevci nejen jako chladné sklepy pro ovčí mléko a sýry, ale i jako úkryty. Stavěli si své koliby přímo nad vchody do podzemí nebo v jejich blízkosti a průchody nitrem hory znali hlavně oni. Nebylo prý nic divného, když si pastýř z rožnovské strany zapálil pochodeň, prošel horou a dostal se na druhou stranu.
Lidé si vyprávěli, že v dávných dobách chodby využívali především pohanští kněží. Upravili si je a uschovávali si v nich dary od poutníků, a snad i v nich žili. Postupně vznikly báje o velikých pokladech zde ukrytých a dokonce i knihy s návody, jak se do podzemí dostat, které vedly některé odvážlivce k tomu, aby se s primitivní výbavou (konopným provazem a svíčkou) vydali do hlubin země. Ne vždy se však tito odvážlivci vrátili zpět - ve tmě nenašli cestu anebo zemřeli hladem. Dodnes se můžete doslechnout o hrůzných nálezech mrtvol nebo koster zbloudilých ubožáků. Zlatá Radegastova socha má být údajně ukryta v jeskyni Volařce, kam ji odnesli pohanští kněží, aby neupadl do rukou křesťanů.
Radhošťské podzemí je vědecky dosud neprobádané a není jasné, jestli se dnes někomu podaří alespoň jeden průchozí vchod do podzemí objevit. Radhošťské podzemí je totiž tvořeno skalním rozsedlinami, které vznikají puknutím a pohybem pískovce. Postupná změna průřezu jeskyň a občasné mizení pramenů svědčí o tom, že pískovcové vrstvy, rozpraskané jako kry, jsou v neustálém pohybu. Zatímco nové pukliny se postupně zvětšují, staré se naopak zasypávají uvolněnými kameny. Ještě v roce 1886 pronikli tři občané z Trojanovic až k podzemní říčce, ale roku 1979 se bohumínští speleologové nedostali dál než asi 70 metrů.
Z holého vrcholu Radhoště i z cesty od Pusteven je možno spatřit jeden z nejkrásnějších rozhledů na beskydské panorama - Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy, Javorníky, a za dobrého počasí i na slovenskou stranu na Malou Fatru a Západní Tatry. Na severním svahu hory je vyhlášena národní přírodní rezervace Radhošť. Na vrcholu hory je několik zajímavých míst, například Kaple sv. Cyrila a Metoděje, sousoší obou věrozvěstů, kříž a televizní vysílač. Kaple sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti byla v roce 1999 rozsáhle rekonstruována. Na její opravu bylo použito také dřevo, které v rámci veřejné sbírky poskytly obce i soukromí vlastníci lesů na Valašsku.

Pustevny - útulny Libušín a Maměnka

V blízkosti horní stanice lanovky z Trojanovic na Pustevny stojí malebná horská chalupa Maměnka a Libušín.

Pustevnám dominují dřevěné stavby postavené v lidovém slohu významným slovenským architektem Dušanem Jurkovičem. Obě budovy byly ve správě Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, které zde provozovalo stylovou restauraci a hotel. Areál Pusteven je Národní kulturní památkou.
Jednu z nich - slavný Libušín však 3. března 2014 zachvátil zničující požár. Na výzdobě interiéru Libušína se podílel český malíř Mikoláš Aleš, který si zájem o Valašsko odnesl již z Národopisné výstavy Českoslovanské, konané v Praze roku 1895. Podle Alšových kreseb zbojníků Ondráše a Juráše, portáše Stavinohy a boha Radegasta vymaloval interiéry Libušína akad. malíř Karel Štapfer. Interiér jídelny byl však požárem zcela zničen, propadla se i střecha. Od roku 2016 probíhala nákladná rekonstukce k níž přispěla velkým dílem také veřejnost ve formě veřejné sbírky.Obnovený Libušín se otevřel 30. července 2020.
Pustevny (1018 m) leží mezi Radhoštěm a Tanečnicí. Jsou nejvýznamnější a nejnavštěvovanější horské středisko Beskyd. Byly byly pojmenované po poustevnících, kteří zde žili. Posledním poustevníkem byl údajně pověstný Felix, který ve svém útočišti zemřel snad roku 1784. K dřevěným stavbám, které na Pustevnách projektoval architekt Dušan Jurkovič, patří také sto let stará dřevěná valašská zvonička. Zdobí ji barevné ornamenty, které vyhotovili brněnští restaurátoři František Procházka a Ivan Popov.

Obnova Libušína

Obnova chaty Libušín v obci Prostřední Bečva v Beskydech se týkala kompletně celé budovy. Požár v roce 2014 výrazně poškodil hlavně jeho pravou část, ve které se nachází umělecky nejhodnotnější jídelna. Rekonstrukce začala v dubnu 2016. Investorem a majitelem budovy je Národní muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, na pokrytí nákladů se finančně podíleli lidé veřejnou sbírkou. 

Návrh nové podoby národní kulturní památky dostala do rukou architektonická kancelář Masák & Partner, která patří k předním českým společnostem věnující se opravám historických budov. K vypracování projektové dokumentace využívá speciální metodiku zvanou Building Information Management (BIM), která umožňuje koordinovat veškerá potřebná projektová data a vytvořit virtuální 3D model.
Nový Libušín vznikl jako vědecká rekonstrukce, tedy za použití původních technologií. U všech oprav byly dodrženy tradiční rukodělné řemeslné postupy, používaly se původní materiály a technologie. Chata je opravdu postavená rukama tak, jak ji postavil Jurkovič. Řemeslníci se museli naučit dělat svoji práci ručně a má to praktický důvod. Například ručně hoblované prkno vydrží na povětrnosti řádově o desítky let více než prkno, které je opracované hoblovkou. Dřevo pro stavbu se pokácelo v zimě, kdy je ve stromech nejméně vody a ve stejné nadmořské výšce, kde se nachází Pustevny, aby odolávalo místním podmínkám. Z každé jedle, kterou pro stavbu darovaly Lesy České republiky, byl vytesán jeden trám. Ty nové doplnily původní, kterých se podařilo zachovat jen minimum. Návrat k originálu
Referenčním bodem obnovy i barevnosti se stal rok 1925, kdy byla památka zprovozněna po první světové válce. Jako podklady pro obnovu sloužil projekt z roku 1985 a 3D model z roku 1995. Důležitým zdrojem informací byly historické fotografie zachycující autentický vzhled chaty. Původní podobu získal i interiér secesní lidové stavby. Tradiční metodou řemeslníci vytvořili například fresky a sgrafity s motivy valašských a slovenských pověstí od Mikoláše Alše. Barvy vyrobené dle původní receptury z lněného oleje a přírodních pigmentů byly nanášeny na omítku ručně. V roubence zůstala zachována jídelna i ubytovací části. Obnova Libušína se neobešla bez změny vytápění na tepelná čerpadla a zajištění hasicího zařízení. V nejcennější části interiéru (jídelně) je plynové stabilní zařízení. Velmi náročný a zároveň unikátní způsob řešení, který se používá u muzejních archivů a expozic s archiváliemi, kde nelze hasit konvenčním způsobem s využitím pěny nebo vody. Celá budova je také opatřena požárními čidly a hlasovým hlášením.
V roce 2021 obdržel Libušín cenu Grand Prix Patria Nostra 2020 za obnovu Národní kulturní památky, jako příkladný investiční a architektonický počin.

Rekonstrukce Maměnky

V polovině října 2017 započaly demontážní práce na rekonstrukci kotelny v objektu Maměnky na Pustevnách. Cílem projektu je stabilizování stavebně-technického a vlhkostního stavu kotelny, která je částečně zapuštěna do svahu. Sanací zdiva v kotelně došlo k odstranění účinků zemní vlhkosti a omezení zasakování srážkových vod. V roce 2018 dostala nové nátěry na západní a jižní straně. V roce 2019 se pokračovalo severní a východní stranou. Úpravou navíc prošlo i roubení, které bylo podle historických pramenů okrové barvy. Veřejnosti se otevřela ve druhé polovině července 2020. Libušín, společně se sousedním hotelem Maměnka, spravuje Národní muzeum v přírodě, které nyní hledá nájemce obou objektů.